Rozhovor s Ondřejem Vlčkem:

AVAST BODUJE V AMERICE, MÍŘÍ NA POST SVĚTOVÉ JEDNIČKY

Rok 2017 přinesl zásadní průlom. „Lidé se začali více obklopovat zařízeními s připojením na
internet, včetně takových běžných věcí, jako jsou mikrovlnky, kávovary, hračky,“ říká v exkluzivním
rozhovoru Ondřej Vlček, provozní a technický ředitel Avastu – české firmy, která se proslavila
po celé zeměkouli svými antivirovými programy. Internet věcí znamená nejenom větší
komfort pro domácnosti, ale také nové bezpečnostní hrozby. Avast už proti nim chystá obranu.
„Riziko nespočívá v tom, že by mi chtěl nějaký hacker zaútočit na kávovar a vyřadit ho z provozu,
ale že prostřednictvím kávovaru zaútočí na další zařízení,“ uvádí Vlček. Ondřej Vlček byl
tvůrcem prvního antivirového programu Avast pro Windows 95, dnes je nejvýše postaveným
českým manažerem stejnojmenné firmy. Nad ním už je pouze Američan Vincent Steckler.

Čím si vysvětlujete, že právě české antivirové firmy byly a pořád jsou tak úspěšné ve světě?

Mám takovou teorii, podle níž je to hlavně vhodným načasováním. Bezpečnostní hrozby se v souvislosti s počítači začaly objevovat v osmdesátých letech, hlavně na konci osmdesátých let. Tehdy někoho poprvé napadlo vytvořit škodlivý kód, virus. A v té době také nastaly politické změny ve střední a východní Evropě, rozpadl se sovětský blok. Vzniklo tady neuvěřitelné množství nových firem. Některé z nich se logicky začaly zabývat právě počítačovou bezpečností. Dosáhnout skutečného úspěchu ale trvalo ještě strašně dlouho.

Výhodou tedy bylo, že všichni začínali od nuly? 

Ano, protože i americké firmy tenkrát začínaly víceméně od nuly. Bylo jich ale relativně méně. Tady jsme najednou zažívali obrovský boom podnikání. Lidé chtěli podnikat a někteří z nich už přicházeli s určitými zkušenostmi. Oba zakladatelé Avastu Pavel Baudiš a Eduard Kučera se věnovali počítačům už za komunistů. Pavel Baudiš tenkrát narazil na počítačový virus. 

Tehdy ještě nemohl tušit, že antivirovými programy dobyde celý svět… 

Samozřejmě. Jeho počítač se zaviroval a on se rozhodl, že si naprogramuje nějakou ochranu. S tím, že ji pak poskytne kamarádům a dalším lidem.

Vy jste nastupoval do Avastu, přesněji do tehdejšího Alwilu, v polovině devadesátých let a pracoval jste na prvním antiviru pro Windows 95. Kdybychom použili dnešní terminologii, asi pořád to byla fáze start-upu? 

Dalo by se to tak říct. Ale my jsme tehdy slovo start-up neznali. Otázkou je, jak vlastně start-up definovat. Z mého pohledu je to mladá firma, která má relativně neortodoxní předmět podnikání. Důležitou součástí start-upového prostředí je ovšem také financování. Počátkem 90. let tady žádný venture kapitál nebyl. Neexistoval rozvinutý start-upový svět, jak ho známe dnes. Alwil rozhodně byl začínající firmou s poměrně velkými ambicemi, která se pohybovala v nadějném prostředí high-tech. Antivirovým firmám se ale začalo více dařit až v době boomu internetu, což bylo o deset let později – kolem roku 2000.

To ale přišla také internetová bublina a její splasknutí… 

Jasně. Ale ta se nás v tomto regionu zas tak moc nedotkla. V té době byl Avast ještě lokální hráč. Veškerá jeho zákaznická báze byla v roce 2000 v Česku. 

Když jste přišel v polovině 90. let do Alwilu, předpokládal jste, jak velké by mohly být ambice této firmy? 

Vůbec ne. Byl jsem student, hledal jsem si letní brigádu. Připadalo mi skvělé, že budeme přes léto dva měsíce v Alwilu něco programovat a vyděláme si na nějaké studentské aktivity. To bylo v roce 1995. Na plný úvazek jsem nastoupil až v roce 2000, poté co jsem dokončil školu. Během celého studia jsem ale s Alwilem externě spolupracoval a hrozně se mi to líbilo. Za prvé mě velmi zajímalo téma bezpečnosti a za druhé mě příjemně překvapila velkorysost a štědrost zakladatelů firmy.

Země počítačové bezpečnosti

Jak se od té doby situace změnila? Dokáží Češi navazovat na know-how, které v oblasti kybernetické bezpečnosti získali? Budeme v tomhle odvětví dál silní? 

Jsem přesvědčen, že ano. Avast tady dnes po akvizici společnosti AVG nepochybně dominuje. Máme zde dohromady asi tisíc zaměstnanců, z nichž většina se zabývá programováním a vývojem technologií, díky nimž dokážeme čelit bezpečnostním hrozbám. Ale jsou tu i další hráči, včetně poboček zahraničních firem. Na to, kolik má Česká republika obyvatel, je tady obrovská penetrace odborníků na počítačovou bezpečnost. A je to samozřejmě dané hlavně těmi dosavadními úspěchy.

Kolik lidí v Alwilu se zabývalo vývojem v době, kdy jste pracoval na antiviru pro Windows 95? A kolik je to teď?

Tehdy to bylo do deseti lidí, celkový počet zaměstnanců Alwilu byl kolem patnácti. Dnes se vývojem zabýváasi 700 lidí. A celkově – v Česku i dalších zemích – máme zhruba 1600 zaměstnanců.

Čím se zabývají vaši vývojáři dnes? Je to pořád oblast kybernetické bezpečnosti, ale asi už trochu širší… 

Rozhodně širší. Stále se ale zaměřujeme na spotřebitelský segment, tedy na koncové uživatele.

V tomto segmentu jste světová dvojka? 

Pohybujeme se kolem druhého, třetího místa. Jako prakticky jediní jsme se zaměřili vyloženě na koncové uživatele a utlumili některé další aktivity, byť ne všechny. Snažíme se mapovat celou škálu potřeb a zájmů našich zákazníků. Začíná to tvrdou bezpečností, ochranou před viry. Následuje například ochrana soukromí před reklamními sděleními. A pak jdeme ještě dál k údržbě počítačů a dalších zařízení, jejich optimalizaci a čištění.

Kromě vlastního vývoje podporujete například výzkum na ČVUT, spolupracujete i s profesorem Michalem Pěchoučkem, který založil velmi úspěšný start-up Cognitive Security. Do jaké míry podobné aktivity přímo souvisí s vaším vlastním byznysem? 

Jsou tu dvě oddělené entity – Avast jako firma a Nadační fond Avast. Mezi nimi je jasná tlustá čára. Pokud jde o spolupráci s profesorem Pěchoučkem, jde o iniciativu nadace. Ta se zaměřuje na podporu celkového výzkumného prostředí, jedním z jejích klíčových témat je vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti. Firma Avast ale podporuje řadu dalších aktivit na vysokých školách, spolupracuje v Praze s ČVUT a Univerzitou Karlovou, v Brně s VUT a Masarykovou univerzitou. Také máme společný program s Akademií věd, sponzorujeme vědce, začínající vědce. A ti se zabývají problémy, jejichž řešení zase souvisí s tím, co děláme tady v Avastu.

Jde tedy o spolupráci, která má v konečném důsledku vést ke komercionalizaci výzkumu?

Ano. Na druhé straně si myslím, že svět univerzit a třeba i té Akademie věd by se měl více přiblížit byznysu, průmyslu –samozřejmě férovým a transparentním způsobem. Mrzí mě, že se to v Česku zatím moc neděje. Máme ale dílčí úspěchy, třeba ve spolupráci s Ústavem informatiky Akademie věd.

Klíčová severní Amerika

Máte zkušenosti s podobnou spoluprací s univerzitami a výzkumnými organizacemi v Americe? 

Od loňského roku začínáme i tam, letos máme na podobné aktivity vyhrazený určitý rozpočet. Ale větší zkušenosti máme zatím spíše z Česka. Ve Spojených státech máme 300 zaměstnanců, tedy zhruba pětinu celkového počtu. V Kanadě je 120 dalších zaměstnanců. Aktivity naší nadace v Americe by do budoucna měly být ve zhruba podobném poměru. Působíme v Silicon Valley, na východním pobřeží USA i v kanadské Ottawě.

Váš obchodní model byl úspěšný také proto, že jste poskytovali antiviry zdarma – i když zpočátku o této strategii mnozí silně pochybovali. Na produkty zdarma se ale nabalují placené produkty. Jestli se nepletu, i díky této strategii dnes máte největší příjmy z prodeje vašich placených produktů právě v Americe… 

Spojené státy a Kanada tvoří padesát procent našich příjmů. Na celý zbytek světa tedy připadá také padesát procent. Takže Amerika je pro nás naprosto klíčovým trhem. Oproti tomu například v Číně vůbec nejsme, Číňané na svůj trh vůbec nepouštějí nečínské produkty v kategorii bezpečnostní software. A pokud jde o ten model produktu zdarma, je na něm dnes postavený celý internet. Základní služby firem jako Google nebo Facebook jsou zdarma. Avast začínal s tímto freemium modelem v roce 2001 a byl v tomto ohledu pionýrem. Strefili jsme se velmi dobře. A další vývoj směřuje k tomuto modelu stále více.

Jak tento vývoj vnímá váš hlavní konkurent – tedy společnost Symantec, která je zatím ve vašem segmentu světovou jedničkou? 

Symantec se ocitl v kleštích. Jejich spotřebitelská divize produkuje veškerý zisk této firmy, zatímco podniková divize je víceméně na nule. Přitom jim počet platících zákazníků klesá. Kdyby teď Symantec přišel s produktem zdarma, kanibalizoval by si část své zákaznické báze – tento produkt by vlastně konkuroval i jejich placenému Nortonu.

Říkáte, že se chcete stát světovou jedničkou. Vede vás k tomu právě i úvaha o tom, jak funguje Symantec?

Jasně. My k tomu docela hezky konvergujeme. Když se podíváte na výroční zprávy z posledních tří let, spotřebitelský segment Symantecu zaznamenal pokles o pět až sedm procent ročně. Avast naopak roste ve dvouciferných číslech. Ty křivky se časem protnou.

Za jak dlouho se protnou? 

Myslím, že do tří let bychom mohli být jedničkou.

Jestliže máte největší příjmy ze Severní Ameriky, asi tam také budete mít největší podíl zákazníků, kteří využívají vaše placené produkty. 

Ano, s výjimkou Austrálie. Konverzní poměr mezi uživatelem produktů zdarma a platícím zákazníkem je samozřejmě jedním ze základních ukazatelů, které sledujeme. Globálně je dnes tento poměr někde mezi čtyřmi a pěti procenty. To znamená, že více než 95 procent našich uživatelů používá verzi zdarma. Velmi se to ale liší podle jednotlivých zemí. V Austrálii je konverzní poměr přes 16 procent. Následují právě USA, Kanada a Velká Británie s poměrem mezi deseti a dvanácti procenty. Česká republika se pohybuje přibližně na úrovni světového průměru. Myslím, že Amerika je ve využívání softwarových produktů napřed – zhruba o dekádu, možná 1,5 dekády. Tamní poměr nám tedy ukazuje, kam se můžeme časem dostat i v jiných zemích.

Marketing v režii uživatelů

Významným prvkem vaší strategie je i to, že různé neanglické jazykové verze si vytvářeli uživatelé vašich antivirů sami… 

My jsme od počátku hodně sázeli na komunitu uživatelů. A jednou z klíčových věcí byla právě lokalizace. Úspěch našich produktů je založen do značné míry na tom, že si je lidé navzájem doporučují. Softwarové firmy mají obvykle ve svých nákladech dvě položky, tou první je obchod a marketing, tou druhou technická podpora. Nám obě tyto položky téměř odpadají. Distribuce je založená na principu Word of Mouth – tedy že si lidé předají informace sami. A i tu technickou podporu jsme do značné míry posunuli na naši komunitu uživatelů. Lidé si pomáhali sami prostřednictvím různých online fór a podobně.

Vaši uživatelé vám ale určitě poskytují i další výhodu – spoustu dat pro další vývoj… 

To považuji za vůbec největší výhodu. Nazval bych to networking efekt. Tím naším produktem zdarma jsme hodili na trh obrovskou bombu, ovlivnili jsme nejenom samotný trh, ale také technologii – právě tím, že jsme její vývoj založili na spoustě dat. Díky těmto datům máme větší přehled o tom, jaké se rodí nové bezpečnostní hrozby. Tím pádem máme lepší produkty a díky lepším produktům zase více uživatelů.

Co je pro vás taková Next Big Thing, příští velká věc? 

IoT, internet věcí. Myslím, že rok 2017 byl průlomový. Lidé se začali více obklopovat zařízeními s připojením na internet. Včetně takových běžných věcí, jako jsou mikrovlnky, kávovary, hračky… To znamená, že se objevují i nová bezpečnostní rizika. Útočníci mají najednou obrovskou škálu dalších možností. Těch nejrůznějších nových zařízení, která míří na trh, jsou miliardy. A jejich výrobci často nemají žádné zkušenosti se softwarem. Jsou tu firmy, které třeba 150 let vyráběly skvělé kávovary. Najednou ale někdo v roce 2017 vymyslel, že budou ještě lepší, když budou připojené k internetu. A takový kávovar najednou vytvoří bezpečnostní hrozbu v celé domácí síti. Riziko nespočívá v tom, že by mi chtěl nějaký hacker zaútočit na kávovar a vyřadit ho z provozu, ale že prostřednictvím kávovaru zaútočí na další zařízení.

Chystáme rozhovor pro časopis Moderní ekonomická diplomacie. Jak podle vás může stát přispět k úspěchu českých IT firem a jejich zahraniční expanzi? 

Pro naše odvětví je dnes naprosto přirozená velká fluktuace mozků přes hranice. V Česku se ale v tomto ohledu potýkáme s velkými problémy, zvláště pokud chceme zaměstnat cizince ze zemí mimo Evropskou unii. Nejenže s tím je spojená velká byrokracie, ale celý ten proces, kterým musí projít žadatel o pracovní povolení u cizinecké policie, na úřadech práce a podobně, je nedůstojný. Narážíte na neustálé naschvály. Jinak si myslím, že každý má svůj úspěch minimálně z 90 procent, ne-li 99 procent, ve svých rukou. Nemyslím si, že by měl někdo firmám prošlapávat cestičku. Stát jim to samozřejmě může zjednodušovat například dobrými zákony.

Mají smysl akcelerátory agentury CzechInvest pro české start-upy v zahraničí? 

My tyto projekty podporujeme. Je skvělé, když start-upy dostanou příležitost podívat se, jak se to dělá jinde. Zvláště pokud se podívají do Silicon Valley, kde získají mnoho zkušeností a znalostí o tom, jak to funguje na globální úrovni.

Stát tedy může svou ekonomickou diplomacií přispět zvláště ke zprostředkovávání kontaktů? 

Networking je důležitý. Česká nátura je specifická v tom, že pro nás ten networking často bývá od přírody docela těžký. Je málo lidí, které vyloženě baví nebo jim vyhovuje. Svět přitom pořád hodně funguje na kontaktech, což platí v každém oboru. Musíme se naučit tyto kontakty nejen zprostředkovávat, ale také je začínajícím podnikatelům a start-upům pomáhat proaktivně vytvářet.

JAN ŽIŽKA