VODA S ČESKOU STOPOU: POMOC UKRAJINĚ CÍLÍ NA OBNOVU I MODERNIZACI

České vodárenské společnosti mohou pomoci Ukrajině nejen v obnově infrastruktury, ale i modernizaci služeb, expertíze a přechodu na standardy EU.

Světový den vody, který připadá na 22. března, je připomínkou, jak vzácná je to tekutina a jak málo postačí k tomu, abychom o ni přišli. Své o tom ví sousední Ukrajina, která již rok čelí ruské invazi. Ve válce se totiž nebojuje jen o pozice na frontě a strategické objekty, ale také o přístup k vodě, která se stala cílem i zbraní zároveň. Města jako Mykolaiv nebo Mariupol byla více než měsíc odříznuta od zásobování pitnou vodou a i v relativně klidném Kyjevě jsou výpadky v dodávkách na denním pořádku. V Kachovské přehradě, která je posledním článkem kaskády na ukrajinském toku řeky Dněpr a slouží jako rezervoár pitné vody pro statisíce obyvatel, zase dramaticky ubývá této životadárné tekutiny: pravděpodobně vinou ruských okupantů.

Podle zprávy Státní agentury pro ochranu vodních zdrojů Ukrajiny z loňského listopadu bylo poškozeno či zničeno asi 500 vodohospodářských zařízení, celkově je v ohrožení téměř 750 milionů kubických metrů vody. Mimo jiné i kvůli munici, která znamená vyšší riziko znečištění těžkými kovy. Světová banka odhadla škody v sektoru zásobování vodou a na kanalizační infrastruktuře na 1,3 miliardy dolarů, po započtení rekonstrukce zavlažovacích, odvodňovacích a hydrotechnických staveb částka dosáhne až 7,7 miliardy USD v následujících deseti letech.

DESET KILO NA ČLOVĚKA A DEN

Znepokojivé zprávy o nedostatkové pitné vodě a poškození kritické infrastruktury Martin Srb ve své kanceláři na Císařském ostrově bedlivě sleduje. A to nejen jako člen výboru Asociace pro vodu ČR (CzWA), ale také jako někdejší viceprezident Českého červeného kříže, který má zkušenosti s humanitární pomocí. „Na vodě je specifické to, že ji potřebujete hodně, a navíc v bezvadné kvalitě. Denní příděl jídla pro celou rodinu se v nouzi vejde do malé tašky, dehydratovaná strava nebo proteinové tyčinky mnoho neváží. V případě vody jsou to tři litry na osobu a den, když do toho započítáme i základní hygienu, jsme na osmi až deseti kilech pro jediného člověka,“ upozorňuje.

V té nejakutnější fázi pomoci nemá proto smysl, aby Česko na dálku vodu vozilo ze vzdálených zdrojů, které válka ušetřila. Což ovšem neznamená, že by se v humanitární pomoci vodohospodářskému sektoru nedalo nic podnikat. Dobrým příkladem je společnost Hutira, která na Ukrajinu darovala svou mobilní jednotku, která dokáže vyrobit pitnou vodu z povrchových i podzemních zdrojů. Nezisková organizace Člověk v tísni zase z darů EU dodala do Kyjevské a Černihivské oblasti několik čerpadel a s pomocí místních dobrovolníků rozdávala balenou vodu.

POMOC NA CESTĚ DO EU

Na mnoha místech Ukrajiny se ale pomoc přesouvá z humanitární fáze do té rekonstrukční. A právě při poválečné rekonstrukci infrastruktury mohou své uplatnění najít čeští vodohospodáři. Jak upozorňuje Martin Srb, nepůjde jen o návrat ke stavu před ruskou invazí, ale o posunutí celého vodárenského oboru blíže ke standardům EU. Ukrajina loni podala svou přihlášku ke členství v unii a veškerou legislativu tak musí přibližovat té evropské. A právě v tom vidí vodohospodářský technolog šanci pro české experty. „Naší výhodou je, že jsme si také prošli transformační fází a museli se naučit výrobu a dodávku vody nebo čištění odpadních vod chápat jako poskytování kvalitní služby zákazníkům. Díky tomu dokážeme nabídnout dobrá a nákladově efektivní řešení,“ vysvětluje Martin Srb, který je manažerem útvaru technologie vod v Pražských vodovodech a kanalizacích. Samotné know-how úpravy vody je podle něj globalizované a Česko si sotva nějakou technologii může nárokovat. O lidských zdrojích to ale tak docela neplatí. „Čeští vodohospodáři mají obecně vysokou erudici a dokáží mnoho problémů vyřešit na pracovní úrovni, aniž by se museli opírat o rozhodnutí expertů a konzultantů,“ vyzdvihuje.

NEJEN VODOVODY, ALE I ANALÝZY

O tom, jak široké je pole pro české vodohospodářské know-how na Ukrajině, svědčí i pohled na Vodní strategii do roku 2050, kterou ukrajinský kabinet přijal na sklonku loňského roku. Kromě plného zásobování obyvatelstva pitnou vodou (toho by Ukrajina chtěla ve městech dosáhnout do roku 2030) totiž obsahuje i řadu oblastí, v nichž české firmy již nyní úspěšně působí ve východní Evropě či na Balkáně. Jde například o monitoring znečistění v odpadních vodách, recyklaci nebo analýzu rizik, která dokáže vytvářet krizové plány pro období sucha nebo povodní.

„Vodohospodářství je dnes multioborová disciplína, která vyžaduje propojení veřejné, soukromé i výzkumné sféry. V Česku se nám to povedlo a věřím, že naše zkušenosti budou pomáhat i na Ukrajině,“ dodává Martin Srb, člen výboru Asociace pro vodu ČR.  Podobně to vidí i obchodní ředitel Hutiry Radek Kundrata. Ukrajině podle něj české firmy z oboru mají co nabídnout. „Česko je vodárenská velmoc a myslím, že na Ukrajině jsme si získali podobně jako třeba Poláci nebo Slováci lepší výchozí pozici než řada západoevropských zemí,“ dodává.

VODÁRNÍCI Z HUTIRY V AKCI

Když před rokem ruská armáda vpadla na Ukrajinu, řada českých firem zmobilizovala síly, začala organizovat sbírky a přemýšlela, co ohrožené zemi z vlastní produkce dodat. Byl to případ i moravské společnosti Hutira, která se specializuje na plynárenství a vodárenství. Krátce po invazi na Ukrajinu zapůjčila elektrocentrálu, darovala kontejnerový modul pro nouzovou ordinaci a také mobilní úpravnu vody umístěnou na přívěsu od firmy Agados, jenž má i certifikát NATO. Původně šlo totiž o předváděcí výrobek, který Hutira přednostně nabízela armádě. „S tím byl trochu problém, protože úpravna byla klasifikována jako vojenská technika. Nakonec jsme ji ale sami dovezli do Užhorodu, zaškolili místní obsluhu a předali místním,“ vypráví Radek Kundrata, obchodní ředitel Hutiry.

Mobilní úpravna je kromě snadné obsluhy unikátní v tom, že pracuje s třístupňovým čištěním vody a díky čiřiči si dokáže snáze poradit i s povrchovými nečistotami. Dvoutunový stroj přitom zvládne vyrobit až 1500 litrů pitné vody za hodinu a lehce se přemisťuje, čehož Ukrajinci využívají. „Naše zařízení pracovalo v Černihivu, několikrát se přesouvalo a dnes pomáhá dodávat vodu v Mirově na jihovýchodě země,“ dodává Radek Kundrata s tím, že v rámci pomoci chce Hutira na Ukrajinu poslat také vybrané komponenty pro vodárenskou infrastrukturu.

Příběh Hutiry má ještě jeden zajímavý aspekt – firma má totiž od roku 2011 na Ukrajině svou dceřinou společnost, která by mohla sehrát roli i v poválečné obnově Ukrajiny. „Rozvoj vodárenství má velký potenciál. Již před válkou chybělo na Ukrajině často servisní zázemí a zaměstnanci zde nebyli proškoleni na modernější technologie. Na rozvoj komerčních aktivit je ještě brzo, teď je pro nás hlavní v rámci našich možností pomoci dostat pitnou vodu k části obyvatel, kteří k ní mají omezený přístup. Doufáme, že se do této pomoci mnohem více zapojí i stát,“ říká obchodní ředitel firmy Hutira.

BLAHOSLAV HRUŠKA