ŠANCE POD ROUŠKOU COVIDU

Koronavirová krize ukázala, že v rámci humanitární pomoci je velký prostor pro další uplatnění českého know-how i výrobků ve světě.

V době koronakrizové nákazy denně přicházejí varovné zprávy o přetíženosti českého zdravotnictví, nemocnice hlásí potíže s logistikou i kapacitou lůžek, experti upozorňují, že se testuje stále málo. Pandemie covid-19 ovšem zasáhla i rozvojové země, které musejí řešit mnohem zásadnější problémy. Již jen samotné vyhodnocení odebraných vzorků je často nad možnosti systému, nemluvě o napojení pacienta na plicní ventilaci či poskytnutí kvalitního nemocničního lůžka. Je dobře, že Česko jako vyspělý evropský stát našlo hned několik cest, jak takovým zemím účinně pomoci.

Příkladem může být česká humanitární pomoc Moldavsku. Tento stát sice v přepočtu na milion obyvatel nepatří mezi nejhůře zasažené koronavirem, v době pandemie se ale naplno projevily slabiny moldavského zdravotnictví. Nemocnice mají k dispozici často jen přesluhující vybavení ještě z dob Sovětského svazu a standard péče je zejména v regionech nedostačující. Náš zastupitelský úřad v Kišiněvě proto vytipoval několik nemocnic v zemi, které si pak samy určily nejpotřebnější přístroje, jež Česko následně poskytlo darem.

Generálním dodavatelem pomoci v celkové hodnotě bezmála 10 milionu korun se stala firma MZ Liberec, která se specializuje na výrobu zařízení pro rozvod medicinálních plynů. Do moldavských okresních nemocnic v Călărași a Căușeni loni v listopadu dodala celkem čtyři takzvané zdrojové mosty. Jde o pohyblivý systém, který zásobuje přístroje energií a mimo jiné také umožňuje napojení pacienta na lůžku na umělou ventilaci. Firma MZ Liberec zajistila také transport 21 multifunkčních postelí od společnosti Linet, a to včetně potřebného příslušenství. Celá dodávka probíhala v součinnosti s moldavským ministerstvem zdravotnictví.

„Na místě byli naši technici, kteří provedli instalace včetně supervizí. Důkladné proškolení jak zdravotnického, tak technického personálu je pro nás samozřejmostí,“ říká Alexandr Jernek, ředitel a člen představenstva MZ Liberec, která v zemích Společenství nezávislých států patří dlouhodobě k předním dodavatelům. Přímo do moldavských nemocnic se ale nevypravili jen technici MZ Liberec. O zaškolení k obsluze nemocničních postelí se postaralo moldavské zastoupení Linetu.

Humanitární dodávka by se podle Alexandra Jerneka mohla stát předstupněm dalšího exportu české zdravotnické techniky do Moldavska. Tamní vláda již přijala řadu opatření na podporu rozvoje a modernizace zastaralého zdravotnictví. Zapojit chce nejen domácí zdroje, ale i finanční pomoc ze zahraničí – především z EU, MMF, Světové banky, Evropské investiční banky a Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj. „Z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že čeští výrobci zdravotnických technologií rozhodně mají moldavským nemocnicím co nabídnout,“ dodává Alexandr Jernek.

MINIMÁLNÍ NÁROKY, MAXIMÁLNÍ MOBILITA

Moldavské zdravotnictví je sice zastaralé, přesto v zemi existuje základní síť nemocnic, poliklinik a zdravotních středisek, která jsou schopná nejen starat se o pacienty, ale provádět i laboratorní diagnostiku. Mnoho jiných rozvojových zemí takový základní standard postrádá. Cesta zdravotníků za pacienty nebo naopak nemocných k lékaři se může protáhnout i na několik dnů – pokud jsou cesty vůbec sjízdné. Komplikuje to nejen samotné léčení, ale i včasné odhalení lidí nakažených bakteriální či virovou infekcí. Platí to samozřejmě i pro koronavirovou pandemii.

A právě v odlehlých a těžko dostupných oblastech by přesné a účinné detekci infekčních nemocí mohla výrazně napomoci mobilní laboratoř, kterou sestavili odborníci z Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity (ČZU). Koncepce jejich laboratoře CZU mobiLAB, kterou svým „covidovým“ grantem podpořila Česká rozvojová agentura, je unikátní v tom, že kombinuje jednoduché technologie s vysokou mobilitou a nízkou hmotností celé sestavy. „Jednotlivé části jsou uložené do beden, které uveze běžné terénní auto. Na místě je pak ve dvou lidech možné postavit klimatizovanou laboratoř ve stanu, kde je díky generátoru k dispozici elektřina a samozřejmě také přístroje pro molekulárně biologické metody detekce patogenů, kam patří třeba vyhodnocení PCR testů,“ vysvětluje Hynek Roubík, jeden z autorů CZU mobiLAB. Jak dodává jeho kolega, virolog Jiří Černý, jejich koncept splňuje zásady moderní diagnostiky v těžko přístupném terénu. „Zatímco dříve putovaly vzorky za laboranty, teď jezdí oni přímo do terénu. Eliminuje se tak riziko poškození či znehodnocení vzorku během převozu,“ říká.

Další předností sestavy CZU mobiLAB je fakt, že je založena nejen na českém know-how, ale i českých výrobcích. Nafukovací gumový stan i mobilní dekontaminační sprchu dodala firma Gumotex coating, domácí provenience je také dieselový generátor. Součástí dodávky jsou například i masky od plzeňské společnosti WPA Respirators nebo ochranné brýle Uvex Safety. Základní vybavení laboratoře, kam patří třeba mikroskop nebo PCR sady, je rovněž od českých dodavatelů. Jsou mezi nimi například Merci, Sven BioLabs, Intraco Micro nebo BioTech. Část přístrojů je pak ze zahraničí.

V nové budově Fakulty tropického zemědělství v suchdolském areálu ČZU zatím odzkoušeli a zkompletovali čtyři mobilní laboratoře – tři jsou určené pro Zambii a jedna pro Etiopii. V obou afrických zemích odborníci ze Suchdola spolupracují přímo na místě s lidmi z humanitární organizace ADRA, která má jak v Zambii, tak v Etiopii nejen řadu zkušeností z terénu, ale především dobré renomé.

 Z NÁPADU VZNIKNE SPIN-OFF

Hynek Roubík je přesvědčen, že CZU mobiLAB má před sebou velkou budoucnost. Celý koncept by rád představil Organizaci pro výživu a zemědělství OSN (FAO) a Rozvojovému programu OSN (UNDP), kde sám jako expert působí. „Mobilita a jednoduchá obsluha předurčuje naši laboratoř k širokému uplatnění třeba ve válečných zónách nebo místech přírodních katastrof. Samotné vybavení laboratoře je možné rozšiřovat, třeba o technologie na identifikaci osob,“ vysvětluje. Na Suchdole už spřádají i plány, jak CZU mobiLAB oprostit od „koleček“ v podobě terénního vozu a zabalit ji tak, aby se na místo určení mohla snášet i na padáku. Nafukovací laboratoř by se tak dostala i do míst, kam se dá jinak dostat jen pěšky. 

Podobně jako v případě Moldavska, kde humanitární dodávka může otevřít dveře k dalším zakázkám, věří i experti z České zemědělské univerzity, že je pilotní fáze v Zambii a Etiopii posune dál. Již teď je původně jen jeden z mnoha projektů zaměstnává natolik, že zvažují jeho pokračování i mimo rámec jednoletého rozvojového grantu. „V rámci univerzity bychom letos chtěli založit spin-off, který by se zaměřoval právě na mobilní koncepty laboratoří,“ uzavírá Hynek Roubík.  

BLAHOSLAV HRUŠKA