ŠANCE, KTEROU JE TŘEBA VYTĚŽIT

Těžba kovů celosvětově stoupá, a to včetně dobývání „černého zlata“. Spolek Česká dobývací technika proto sází na úspěch tradice, prověřené kvality a rozumné ceny, kterou nabízejí čeští výrobci těžařské techniky.

V době nejrůznějších smart technologií a čím dál intenzivnějšího využívání dat by se mohlo zdát, že význam těžkého průmyslu, mezi který patří také těžařský byznys, bude postupně upadat. Zdání ovšem klame. Pohled do globálních statistik napovídá, že těžba rud obsahujících železo, měď, nikl, kobalt nebo tolik diskutované lithium v posledních letech stoupá a prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by celosvětová poptávka upadala. Beze zbytku to platí také o uhlí.

Zatímco řada zemí Evropy (včetně Česka) si již odsouhlasila definitivní konec těžby této energeticky důležité komodity, celosvětově těžba uhlí naopak stoupá. Loni dosáhla bezmála 9 miliard tun a vzhledem k tomu, že za první letošní půlrok meziročně objem vytěženého uhlí stoupl o 1,5 procenta, lze v roce 2023 očekávat nový globální těžební rekord. Důvodem není jen okamžitá reakce na válku na Ukrajině, která souvisela s rychlou náhradou ruského plynu. Řada zemí, jako jsou Čína, Indie nebo Indonésie, s uhlím počítá jako s pevnou součástí energetického mixu, otevírá nové doly a hledá způsoby, jak těžbu zlevnit a zároveň zefektivnit. Totéž ostatně platí nejen pro uhlí, ale obecně pro jakékoliv využívání nerostného bohatství.

Využít renesance zájmu o povrchové i hlubinné dobývání nerostného bohatství chtějí nejen těžaři, ale i dodavatelé těžařských technologií. Včetně těch českých, které zastřešuje spolek Česká dobývací technika (CDT). Oborová organizace, která sdružuje patnáct firem a jedno univerzitní pracoviště, vznikla jako spolek společností, jež často vyrostly po roce 1989 na půdorysu bývalých státních podniků. Přestože těžká technika, kterou členské firmy vyrábějí, může najít uplatnění při těžbě různých komodit, společným jmenovatelem je uhlí.

Spolek vznikl již roku 2005, největší přerod zažil ale loni. A to hned dvojí. Do vedení CDT se po „otcích zakladatelích“ dostala druhá generace manažerů. Především se ale řada členů musela vyrovnat s pádem ruského trhu, který byl pro jejich export klíčový. „Až do loňska většinou platilo, že je třeba udržovat tradiční obchodní vazby. Válka na Ukrajině ale hodně změnila, začali jsme objevovat nové trhy a snažíme se, aby česká důlní technika byla ve světě vidět,“ říká Libor Vacek, předseda CDT.

BEZ DELEGACÍ SE TO NEOBEJDE

Pohled do tabulky akcí České dobývací techniky dává tušit, že s propagací českých technologií to spolek myslí vážně. Letos se mimo jiné v rámci projektů ekonomické diplomacie (PROPED) výrobci dobývací techniky podívali do Indie, Kolumbie, Maroka, Ukrajiny a Jihoafrické republiky, do konce roku je čekají ještě cesty do Kosova, Bosny a Hercegoviny, Mongolska nebo Bulharska. Všude tam se členové CDT prezentují na veletrzích, networkingových akcích, workshopech a absolvují také jednání s místními firmami, ministerskými úředníky a představiteli samospráv. Jak vysvětluje Libor Vacek, těžařský byznys je všude po světě dost konzervativní, a tak je vítaným bonusem, když českou delegaci na cestách doprovázejí vyšší úředníci z ministerstva zahraničí, resortu průmyslu a samozřejmě také z ambasády.

K povaze těžařského oboru patří ostatně i návštěvy firem přímo na místě, což platí také pro obrácený směr navazování kontaktů a hledání dalších byznysových příležitostí: incomingové mise do Česka. Někdy tak lze předejít i nedorozumění. „Měli jsme tu třeba indickou delegaci, která byla překvapena, že se u nás opravdu vyrábí i těžká technika, jako jsou kolesová velkorypadla, nakladače nebo dopravníky. Mysleli si, že to tu jen montujeme a prodáváme,“ líčí Libor Vacek, který je vedle angažmá v CDT také generálním ředitelem firmy Enelex, jež se specializuje na vzorkování paliva a analýzu kvality uhlí.

DOBRÝ POMĚR CENY A KVALITY

„Německá kvalita a rozumná cena“ jsou v kombinaci s referenční zakázkou faktory, díky nimž by čeští výrobci dobývací techniky ve světě mohli uspět. Dobrým příkladem může být již zmíněná mise do Kolumbie. Tato jihoamerická země nepatří mezi naše tradiční exportní trhy. Česká stopa tu přesto je: slovácká firma Ferrit dodala v roce 2014 do dolů v departamentu Boyacá svou závěsnou lokomotivu, kterou také servisovala. Březnová mise tak nemusela začínat úplně od nuly. Vůbec první komplexní prezentace české těžební technologie v Kolumbii zaujala třeba zástupce největšího místního uhelného dolu Cerrejón. Zájem o nové technologie a investice v této jihoamerické zemi sílí – již jen proto, že válka na Ukrajině loni skokově zvedla v EU poptávku po uhlí, včetně toho kolumbijského. Přidává se k tomu ještě další trend: udržitelnost těžby, větší péče o krajinu a také spolupráce s místními komunitami.

„Odborná veřejnost si uvědomuje, že bez zavedení technologických inovací a zlepšení těžebních postupů je tento cíl nedosažitelný. Česko má nejen špičkové geology a báňské inženýry, ale právě i moderní technologie. Ty by mohly v Kolumbii napomoci dosažení větší udržitelnosti jak v těžbě uhlí, tak i nerostných surovin, které bude celý svět potřebovat pro energetickou tranzici,“ domnívá se Bohdan Malaniuk, ekonomický diplomat české ambasády v Bogotě. Čeští exportéři navíc podle něj dokáží vyjít kolumbijským firmám vstříc. „Nabízí nejen dobrý poměr cena/kvalita v porovnání s konkurencí z tradičních těžařských velmocí, jako jsou USA, Kanada nebo Austrálie, ale v mnoha případech i jedinečná řešení uzpůsobená konkrétním potřebám zákazníka,“ dodává.

ANI EVROPA NENÍ NA ODPIS

Velmi nadějným trhem je také Indie, kam se čeští těžaři vydali letos v dubnu. Zdaleka nejen kvůli uhlí, jehož spotřeba raketově roste a během pěti by se měla zdvojnásobit. Země těží téměř stovku minerálů a nerostných surovin, a to včetně thoria, které by mohlo sehrát roli v jaderné energetice. Zároveň v Indii sílí poptávka po moderních, bezpečných a spolehlivých technologiích, které by zároveň sladily těžbu s požadavkem na vyšší efektivitu.

Obrovským, i když prozatím až na výjimky nedostupným trhem, pro české výrobce těžební techniky zůstává Severní Amerika. Příští rok v září se chce spolek CDT společně představit na Minexpo v Las Vegas, největším těžařském veletrhu na světě, který stanovuje trendy v oboru. Podle Libora Vacka jsou podobné výstavy s fyzickou účastí stále důležité. „Máme natočené i pěkné videoprezentace, ale osobní kontakt jen tak něco nenahradí,“ zdůrazňuje předseda CDT. Platí to nejen pro veletrhy, ale také pro podnikatelské mise, a to nejen ty s nádechem exotiky. Přestože je v Evropě uhlí „na odpis“, zdaleka to neplatí pro celý kontinent. Zejména balkánské země s těžbou uhlí nadále počítají. Česká dobývací technika se proto loni představila třeba v Severní Makedonii nebo Kosovu. Zajímavým, i když menším trhem může být také Estonsko, které těží ropné břidlice. I tady už je česká stopa v podobě měřícího zařízení na výhřevnost a popelnatost, které dodal Enelex.

JEDEN SPOLEK, SPOLEČNÁ NABÍDKA

Jedním ze způsobů, jak prorazit na zahraničních trzích, mohou být také komplexní dodávky. Příležitost pro takové celky se rodí například v Laosu. Uhlí z tamních provincií Salavan a Sekong se převáží kamiony do přístavu My Thuy v sousedním Vietnamu, což je ta nejméně efektivní cesta, během níž přetížené nákladní vozy překonávají horské pásmo. Vietnam a Laos proto chtějí na trase o délce až 160 kilometrů nahradit některé části této trasy dlouhým dopravníkem, díky němuž by se export uhlí mohl zrychlit. Česko by přitom bylo schopno posbírat zkušenosti našich těžařů a podobnou technologii navrhnout – s důlními dopravníky má zkušenost třeba Alta, která dodávala několikakilometrové zařízení do Kosova a Ruska.

Společnosti z CDT budou také nabízet dobývací technologie do laoského povrchového dolu tak, aby bylo možné zvýšit těžbu až na 15-20 milionů tun ročně. „Je v našich možnostech takovou komplexní nabídku dát dohromady – od návrhu kontinuální těžby, přes inženýring a projektové práce, až po dodávku strojů a jejich údržbu. Nejde totiž jen o samotnou dopravu, ale i celkové zefektivnění těžby a monitoring kvality uhlí,“ říká Libor Vacek.   

Pohled na seznam členů České dobývací techniky dává tušit, že komplexní nabídky jsou cestou, jak výrobce efektivněji propagovat na zahraničních trzích. Kromě tradice v povrchové a hlubinné těžbě, která bývala i v tehdejším Československu na vysoké úrovni, a dobrého poměru kvality a ceny hraje výrobcům těžařské techniky do karet i portfolio služeb a výrobků, které je hodně široké. A to nejen obrazně, ale i doslova. Členské firmy CDT totiž zvládnou vyrobit spojku důlního řetězu téměř kapesních rozměrů, až po kolesové rypadlo o hmotnosti bezmála 5 tisíc tun a délce skoro 200 metrů. „Těžební průmysl má pořád ve světě velký potenciál. Náš spolek tvoří renomované, prosperující a ekonomicky vyspělé společnosti navazující na dlouholetou tradici. Věřím, že těžaři ve světě tuhle kombinaci docení,“ uzavírá Libor Vacek, předseda České dobývací techniky.

BLAHOSLAV HRUŠKA