KDYŽ UDÍRNY, TAK Z VALTIC. MAJÍ JE V 85 ZEMÍCH

V centru vinařského kraje, na kraji města Valtice, sídlí firma, kterou ve světě neproslavilo víno, ale udírny masa. Vyvezla je už do 85 zemí světa od Německa po Austrálii nebo Argentinu. Název Mauting zní cizokrajně, ale jde o mírně upravenou zkratku slov masná a udírenská technika a inženýring.

Mauting, který letos slaví 30. výročí svého vzniku, vyrábí a vyváží moderní udírenské, varné a zchlazovací komory nebo klimakomory pro fermentaci, zrání a sušení trvanlivých salámů i sušených mas. Zařízení z Valtic slouží na celém světě především k produkci uzenin podle místních preferencí, ale portfolio výrobků je mnohem širší. „V Austrálii využívají naši technologii nejen k výrobě klasických uzenin, ale třeba i k uzení vajec. Udírenské komory Mauting najdete i na lodích, kde v nich udí kromě ryb také kaviár,“ upozornil v rozhovoru pro časopis MED jeden ze zakladatelů a spolumajitelů firmy Josef Grégr. Samozřejmostí jsou uzené sýry, mezi novodobé výrobky patří i sušené maso jerky nebo pet food.

Udírny z Valtic leckdy pomohly jejich odběratelům k lepšímu živobytí. Josef Grégr vzpomíná na ředitele restaurace v Hanoji, v níž vařili české pivo. Honza, jak mu všichni říkali, vystudoval v Praze. Do jeho hospody chodili především pracovníci ambasád, ale i Vietnamci, kteří předtím studovali a žili v Česku. Spolumajitel Mautingu před časem nabídl spíše z legrace Honzovi menší udírnu. Vietnamský podnikatel se tohoto nápadu okamžitě chytil. V restauraci začal servírovat také české klobásky, párky a uzená kolena s hořčicí a křenem. Zákazníci si pak objednávali k jídlu více piva. Restauraci později odkoupili developeři a vybudovali na jejím místě výškovou budovu. Honza si pořídil hned čtyři udírny z Valtic a pustil se do výroby a obchodu s uzeninami.

VÝROBU NEPLÁNOVALI

Tři inženýři, kteří založili firmu Mauting, původně žádnou výrobu neplánovali. Bývalí zaměstnanci Strojíren masného průmyslu v Mikulově Josef Grégr, Bohumír Posolda a Jaroslav Bajko chtěli pouze založit soukromou konstrukční kancelář a výrobcům prodávat projektovou dokumentaci. Brzy zjistili, že bez vlastní výroby to nepůjde. Po prvních pokusech vyrábět někde jinde si vyhlédli prostory v JZD v Hlohovci u Valtic. Předkupní právo na zámečnickou dílnu, která fungovala v rámci přidružené výroby zemědělského družstva, měl tehdy Jan Sítek. Začínající podnikatelé dali dohromady výrobní program s výrobními prostorami a Jan Sítek se stal čtvrtým spolumajitelem Mautingu.

Mauting začal vyrábět udírny jiného typu než mikulovské strojírny. Zakladatelé firmy se seznámili s nejnovějšími trendy ve světě a vyvinuli novou konstrukci. Dodnes patří mezi malý počet firem, které kombinují dva různé typy ventilace. U klasického typu je vlastní ventilátor nad každým vozíkem v komoře – ventilátor distribuuje upravený vzduch, případně i s kouřem, na vozík naložený výrobky k uzení. U typu Central zajišťuje distribuci upraveného vzduchu do komory pouze jeden centrální ventilátor. Počet vozíků v komoře si určuje zákazník, může jich být až dvanáct. „Oba systémy mají své výhody a nevýhody. My jsme se od počátku snažili využít přednosti obou,“ vysvětluje Josef Grégr.

Valtická firma se zařadila do světové špičky, největšími konkurenty jsou dodnes německé společnosti. Tržby Mautingu se pohybují na úrovni 350 milionů korun, zaměstnanců včetně externistů je zhruba 180. Klíčem pro další úspěchy byl neustálý tlak na inovace. Alfou a omegou veškerého vývoje je optimalizované proudění vzduchu v komorách. Uzení musí být rovnoměrné, rychlé s co nejmenšími energetickými i hmotnostními ztrátami.

FRANKFURTSKÝ MILNÍK

Josef Grégr se ve vedení Mautingu zaměřil na obchod. „Někdo to musel dělat,“ odpovídá na otázku, proč právě on. Hlavně ale uměl německy a rusky, k čemuž později doplnil angličtinu. Prvním velkým milníkem v historii byl podle spolumajitele firmy start prodeje udíren do Německa v polovině devadesátých let: „To byl pro nás obrovský skok. Když jsme řekli, že exportujeme do Německa, všichni se na nás začali dívat jinak. Pomohlo to jak na domácím trhu, tak i při dalších obchodních jednáních v zahraničí.“

V roce 1997 se Mauting poprvé zúčastnil největšího oborového veletrhu na světě ve Frankfurtu nad Mohanem. Veletrh IFFA dodnes zůstává klíčovým místem, kde firma z Valtic prezentuje své inovace a novinky. Díky první účasti ve Frankfurtu se zrodila zakázka v Austrálii. Zájemců o dodávky ze zahraničí v té době přibývalo a výrobní prostory přestávaly stačit. Další zlomovou událostí tak bylo vybudování nového areálu na zelené louce ve Valticích.

Valtičtí výrobci udíren se drželi zásady, že nikdy nebudou slevovat z požadavků na kvalitu. To se týká rovněž materiálu. Veškeré díly komor jsou z nejkvalitnější nerezové oceli, která se využívá i pro výrobu některých chirurgických přístrojů. Josef Grégr vzpomíná, jak ho před časem v Rusku tlačili do dodávek levných zařízení vyrobených z méně kvalitní oceli: „Prohlásil jsem rozhodně, že to nikdy nebudeme dělat. Pokazili bychom si jméno.“ Od začátku tisíciletí se Mauting přesto stal největším dodavatelem udíren do Ruska a získal až polovinu tamního trhu. Podíl Ruska na tržbách firmy byl v té době také zhruba poloviční. Později klesal, ale tato země pořád zůstávala jedním z hlavních trhů. Slovo Mauting se tam stalo synonymem pro udírnu jako takovou. Podnikání v Rusku má ale i své stinné stránky – valtická firma čelí kopírování produktů, čemuž v tamních podmínkách není prakticky možné zabránit.

Velmi perspektivním je také ukrajinský trh, jehož další vyhlídky jsou nyní kvůli Putinově agresi nejisté. Mauting se prosadil i v Jižní Americe, která je produkcí masa proslulá. Často ale chybí moderní zpracovatelský sektor. Jeho chystané budování může otevřít cestu k dalším zakázkám. Při navazování kontaktů v Latinské Americe Josefu Grégrovi paradoxně pomohla i jeho němčina. Tradici uzení tam totiž rozvíjejí potomci někdejších přistěhovalců z Německa.

PARTNEŘI I SOUPEŘI

Mauting vyváží prostřednictvím svých obchodních partnerů, které má dnes ve více jak 60 zemích. Tyto firmy obvykle nabízejí širší portfolio strojů pro masný průmysl, chybí jim ale konkurenceschopné udírenské komory. Nebo je jihomoravská firma osloví podstatně vyšší kvalitou. Zahraniční partneři Mautingu často zajišťují i servis, což ale neznamená, že by prodejem výrobků pro Jihomoravany vše skončilo. Technici z Valtic vyjíždějí do zahraničí při uvádění komor do provozu a mnohdy i v případě potřeby náročnějšího servisu.

Podle Josefa Grégra je tento model zahraničního obchodu v případě udíren ideální. Má však jako každý jiný model i své slabiny. Mauting si totiž občas „vyškolí“ své potenciální konkurenty, jak se ukázalo v Rusku. A jeden ze zahraničních partnerů zase přišel s nabídkou, že odkoupí podíl ve firmě. Když čeští majitelé odmítli, přerušil s nimi spolupráci. Josef Grégr považuje do budoucna za klíčové, aby firma zůstala v českých rukou: „Je to naše dítě, chceme aby tady vše dál fungovalo. To je důležitější než peníze.“

JAN ŽIŽKA