Judita Štouračová: 

Ekonomka se silným tahem na branku

V centru tohoto příběhu je umanutost české ekonomky, která šla tvrdošíjně za svým cílem – vytvořit také v Česku instituci pro podporu exportu podle vzoru vyspělých západních zemí. Judita Štouračová (1937-2017) nakonec vznik agentury, která získala název CzechTrade, prosadila a sama se stala její první generální ředitelkou. A určitě není náhodou, že se toto vše událo v roce 1997 – tedy v době, kdy česká ekonomika po období transformace zažívala nepříjemné chvíle a čelila silné vnější nerovnováze.

Sama Judita Štouračová si byla dobře vědoma, že spouštěčem zásadních změn byly rostoucí deficity obchodní bilance a běžného účtu platební bilance zhruba od poloviny 90.let minulého století. Do té doby vláda Václava Klause odmítala jakékoliv státní intervence. Dlouholetý spolupracovník Judity Štouračové a v současnosti náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa vzpomíná, že mnozí začali přirovnávat Českou republiku k Mexiku, které si v té době prošlo těžkou hospodářskou krizí.

Ve své knize Ekonomická diplomacie České republiky popsala Judita Štouračová tehdejší situaci takto: „Musel to být až impuls mimořádně nepříznivého vývoje, který přiměl vládu, aby přehodnotila svůj, do té doby přísně odmítavý, přístup k politice vládních podpor podnikání. V daném případě zejména podpor exportu, obchodu, přílivu zahraničních investic a zahraničně ekonomických aktivit malého a středního podnikání.“

Judita Štouračová v této souvislosti připomínala, že se česká vláda v počátečním období transformace soustředila na makroekonomiku, zatímco dialog „centra“ s podnikovou sférou rozhodně nepatřil mezi její prioritní programy. A ještě ani v roce 1997 podle ní nebyl doceněn význam ekonomické diplomacie. Sama Štouračová se ovšem později jako šéfka CzechTradu, autorka významných publikací a na počátku tohoto tisíciletí také jako velvyslankyně v Bělehradě, zasloužila o zásadní změnu také v tomto ohledu.

Už to nejsou sprostá slova

„Je do značné míry její zásluhou, že výraz ekonomická diplomacie už ani v tomto baráku nepatří mezi sprostá slova,“ uvedla na nedávné vzpomínkové akci v pražském Černínském paláci – sídle ministerstva zahraničí – Dagmar Kuchtová, členka představenstva Svazu průmyslu a dopravy.

Mimořádné okolnosti roku 1997 nijak nesnižují význam obrovského úsilí Judity Štouračové o vytvoření české instituce pro podporu exportu (Trade Promotion Organisation). Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý k tomu později napsal: „Rozhodl jsem se – přiznávám, že po značném váhání – podpořit myšlenku založit novou instituci, zaměřenou na aktivní podporu českého exportu. Důvodem však nebyla ani tak víra v nové instituce, jako spíše důvěra k osobnostem, které tehdy za myšlenkou CzechTrade stály.“

Vladimír Dlouhý, který je dnes prezidentem Hospodářské komory, vzpomíná, že se vláda Václava Klause v roce 1997 ocitla ekonomicky i myšlenkově v krizi. A jestřábi v této vládě, mezi něž Dlouhý kromě Klause a bývalého ministra zahraničí Josefa Zieleniece řadí také sám sebe, byli ochotni na vznik CzechTradu kývnout. „Bez tehdejší minikrize by se to prosadit nepodařilo,“ říká Dlouhý. O Juditě Štouračové mluví jako o mimořádné osobnosti, která – jak poznamenává – si „na něj dokázala i otevřít pusu.“

Prvních šest kanceláří

Mnozí pamětníci – včetně Martina Tlapy nebo někdejšího šéfa agentury CzechInvest Jana Amose Havelky – ovšem také připomínají, že podstatnou roli v rozhodování vlády sehrály evropské peníze v rámci tehdejší programu Phare. Podpora podnikání tak nezatěžovala český státní rozpočet. Také Judita Štouračová v jednom ze svých rozhovorů vzpomínala, že díky těmto financím bylo možné otevřít prvních šest zahraničních kanceláří CzechTradu. „Bylo nám jasné, že bez vlastních kanceláří v zahraničí nebude možné rozvíjet další nezbytné aktivity podporující export,“ uvedla v interview pro publikaci 10 úspěšných let CzechTrade, která vyšla v roce 2007.

Už v roce 1993 se Juditě Štouračové podařilo přesvědčit Vladimíra Dlouhého, že má smysl zachovat někdejší Výzkumný ústav vnějších ekonomických vztahů (původně spadal pod československé ministerstvo zahraničního obchodu) či – přesněji řečeno – ho transformovat na Centrum vnějších ekonomických vztahů (CVEV) ministerstva průmyslu a obchodu. V jeho čele stanula právě Judita Štouračová a toto centrum se stalo zárodkem pozdějšího CzechTradu. Štouračová vzpomínala, že v roce 1995 vzniklo v rámci CVEV Infocentrum jako pracoviště pro informační služby exportérům.

Za světovým know-how

Judita Štouračová v té době věnovala velké úsilí studiu a zjišťování informací, jak instituce pro podporu exportu fungují ve vyspělém světě. Mimo jiné navštívila Kanadu, která už tehdy měla velmi propracovaný a efektivně fungující systém podpory obchodu, investic a podnikání.

Na české ambasádě v Ottawě tehdy působil jako tajemník pro obchodní a ekonomické záležitosti Martin Tlapa. Judita Štouračová k tomu později uvedla: „Od této cesty se datovala moje spolupráce s Martinem Tlapou, který po návratu ze své kanadské mise začal pracovat v CVEV a stál také u založení CzechTrade. Později, když jsem v roce 2000 odjížděla na zastupitelský úřad v Bělehradě, jsem ho doporučila jako svého nástupce pro vedení agentury CzechTrade.“

Martin Tlapa dnes poznamenává, že postupná transformace původní výzkumného ústavu přes CVEV k agentuře CzechTrade nebyla jednoduchá. Práci nad teoretickými studiemi postupně nahradila praktická práce pro exportéry. Současný náměstek ministra zahraničí dále připomíná, že už právě Judita Štouračová používala výraz „Team Czech Republic“. Její vize nové instituce byla od počátku spojena s představou, že všichni představitelé českých institucí v zahraničí mají společně pracovat také na prosazování ekonomických zájmů.

Podle Martina Tlapy bylo zpočátku nutné přesvědčit firmy, že se jim vyplatí se zástupci nové instituce komunikovat. Smysl této spolupráce pak firmy oceňovaly ve chvíli, kdy se jim podařilo i právě díky CzechTradu získat lepší poznatky o zahraničních trzích a dojednat nové obchody.

Test ekonomické diplomacie

Post velvyslankyně v Bělehradu, kde působila v letech 2000-2004, pak byl pro Juditu Štouračovou příležitostí, jak otestovat ekonomickou diplomacii a prosazovat zájmy českých podniků přímo na jedné z českých ambasád. A třeba podle Vladimíra Dlouhého si v tomto ohledu vedla velmi dobře: „Měla neuvěřitelný tah na branku. Dokázala si vybudovat mimořádně dobré vztahy, například s vicepremiérem pro ekonomiku.“

A co Judita Štouračová neuměla? I tady by se něco našlo. „Neuměla odpočívat,“ říká Martin Tlapa a vzpomíná, jak přicházela kolem osmé ráno do práce se třemi taškami plnými pošty. Do noci promýšlela, jak zaúkolovat své podřízené, aby poskytli profesionální odpovědi firmám. „Kolem sedmé či osmé večer odjížděla z práce taxíkem a ráno v osm zase přijížděla dokonale upravená jako dáma,“ vzpomíná Jan Amos Havelka, který s Juditou Štouračovou úzce spolupracoval během jejího působení na ministerstvu průmyslu a obchodu.

JAN ŽIŽKA