Lukáš Kovanda: NA ÚTLUM EKONOMIKY SE ZADĚLÁVÁ V „DOBRÝCH ČASECH“

Růst české ekonomiky bude v roce 2018 pomalejší než loni. Stále si však zachová slušné tempo, a sice 3,5 %. Inflace – 2,5 % – zůstane nad cílem České národní banky ve výši 2 % právě i z důvodu setrvávání růstu ekonomiky nad jeho potenciálem. Inflační přehřívání ekonomiky plyne ze dvou hlavních zdrojů: přehřívání nemovitostního trhu a přehřívání trhu práce.

Zatímco na nemovitostním trhu byly na sklonku roku 2017 patrné známky jeho mírného ochlazování, růst mezd na dynamice neztrácí. V roce 2018 tak bude představovat hlavní riziko pro českou ekonomiku. Na cyklický útlum hospodářství se zadělává v „dobrých časech“, a právě přehnaný mzdový růst, podněcovaný odbory i částí politiků, může představovat začátek konce období prosperity posledních let.

Rozevřené nůžky 

Rok 2017 byl charakteristický širokým rozevřením nůžek mezi růstem průměrné nominální mzdy a růstem produktivity. Mzdy relativně nejvíce rostly v ubytování a stravování, což souviselo s navýšením minimální mzdy z 9 900 na 11 000 korun od počátku roku 2017. Nominální mzda v roce 2017 vzrostla o 7 %, nejvíce od roku 2008. Reálná mzda – tedy mzda po očištění o inflaci – stoupla o 4,4 %, tedy nejvýrazněji dokonce od roku 2003. Produktivita ovšem přidala pouze 2,5 %, tedy výrazně méně než mzdy.

Produktivita je podíl vytvořeného hrubého domácího produktu a zaměstnanosti. Pokud její růst delší dobu zaostává za růstem mezd, klesá konkurenceschopnost firmy, ale v národohospodářském pohledu i státu jako celku. Pro Českou republiku stále platí, že poměrně levná pracovní síla je zásadní konkurenční výhodou. Je také naším zásadním zdrojem příjmu, který exportem realizujeme na zahraničních trzích. Proto rozevírání nůžek mezi mzdami a produktivitou znamená potenciální ohrožení prosperity České republiky jako celku.

Historický vývoj meziročního růstu nominální mzdy naznačuje, že současný růst zhruba odpovídá růstu mezd v době před propuknutím světové finanční krize v letech 2006 až 2008. Není to tedy stav, se kterým by česká ekonomika neměla ještě stále poměrně živou zkušenost. Z jistého úhlu pohledu lze dokonce říci, že teprve v roce 2017 se nominální tempo růstu mezd „normalizovalo“ a konečně vykazuje předkrizovou úroveň. Cosi podobného je navíc možné říci i o vývoji mezd reálných.

Export: naděje i hrozba

Lze očekávat, že produktivita poroste v roce 2018 jen nepatrně rychleji než v roce 2017, a sice meziročním tempem 2,7 %. Růst nominálních mezd zůstane nadále znatelný, jelikož vykáže úroveň 7,2 %. Nůžky mezi růstem mezd a růstem produktivity tak i letos budou široce rozevřené. Pro českou ekonomiku ale takový vývoj zatím nebude znamenat fatální ohrožení. To proto, že už má s podobným růstem mezd, i při podobné úrovni růstu produktivity práce, svoji zkušenost. A pak v neméně podstatné míře proto, že naše klíčové vývozní trhy se nacházejí ve stádiu ekonomické expanze. Tato expanze bude tlumit nepříznivý dopad snižující se konkurenceschopnosti tuzemského exportu.

Rozevírání nůžek mezi mzdami a produktivitou zatím nemá potenciál výrazněji zpomalit růst tuzemské ekonomiky. Odbory a politici by však už letos měli být střídmější s přidáváním na mzdách a platech. Bude tomu nahrávat i to, že se letos nekonají parlamentní volby. Pokud však znatelný růst mezd, jenž vysoce převyšuje růst produktivity, bude realitou i po roce 2018, má ČR zaděláno na vážný problém. Na vážný problém, který zesílí, v horším případě dokonce vyvolá, nadcházející cyklický útlum.

LUKÁŠ KOVANDA, hlavní ekonom společnosti Cyrrus