SUPERVELMOC KONČÍ, TRADICE ZŮSTÁVÁ

Britská rozvojová pomoc prošla reorganizací a bude muset vyjít s hubenějším rozpočtem. Nadále ale bude ve světě „měkkou silou“, která je prodlouženou rukou ostrovní diplomacie a byznysu.

Zvyknout si na distanční výuku není lehké pro žádného pedagoga ani žáka. Pokud ale vaši třídu tvoří nepálské dívky, které jejich rodiny ještě v mladém věku provdaly, odřízly je od vzdělání a neumožnily jim ani naučit se číst, psát a počítat, je téměř zázrak, že výuka na dálku stále běží. Projekt Aarambha, který v Nepálu pro 1700 dívek zajišťuje organizace Člověk v tísni, to ale dokázal. Díky mobilním telefonům dívky neztratily k základnímu vzdělání přístup a i když nemohou denně docházet do komunitních výukových center, nadále pokračují v programu, který jim má pomoci zvládat nejen školní trivium, ale i poskytnout informace o právech žen, dětských manželstvích či bezpečném mateřství. A především je pobídnout k tomu, aby se nebály rozhodovat samy o sobě.

Projekt v Nepálu pod názvem Aarambha – Leave No Girl Behind s rozpočtem v přepočtu přes 150 milionů korun financuje prostřednictvím UK Aid britská vláda, která si jako realizátora vybrala právě českou neziskovou organizaci. Nikoliv náhodou. „V Nepálu působíme od roku 2015. Dlouhodobě se věnujeme sociální inkluzi, ochraně a podpoře žen a dětí, zejména dospívajících dívek. Díky těmto zkušenostem a propracovaným metodikám práce s tímto velmi citlivými tématem jsme byli schopni vyhovět náročným standardům donora,“ vysvětluje Tomáš Komm, analytik Člověka v tísni.

Vzdělávání nepálských dívek není jediný projekt placený z britských peněz, na němž se česká neziskovka podílí. Podobný inkluzivní program zaměřený na dívky ČvT realizuje v Etiopii, s Brity v minulosti Češi spolupracovali při poskytování humanitární pomoci v konfliktech v Sýrii nebo na Ukrajině.

Velká Británie platí ve světě za spolehlivého a především bohatého donora. V roce 2019 Londýn vydal na humanitární a rozvojovou pomoc 15,2 miliardy liber a v absolutních číslech se tak zařadil na třetí příčku nejštědřejších dárců, hned za Spojené státy a Německo. Vzhledem k hrubému národnímu produktu nejsou sice Britové tak štědří jako třeba některé severské země, s 0,7 procenty HNP, které směřují na rozvojové a humanitární projekty, je ale Velká Británie stále v první světové pětce. Pozoruhodná je i teritoriální struktura výdajů, která se zdaleka nezaměřuje pouze na země Commonwealthu. V tabulce desítky největších příjemců britské pomoci najdeme jen dva státy tohoto volného sdružení britské geopolitické sféry – Pákistán a Nigérii.

 RENOMÉ ŠTĚDRÉHO DÁRCE

Renomé Velké Británie jako spolehlivého a štědrého dárce, které platilo ještě loni na jaře, ovšem začíná dostávat první trhliny. Hlavní důvody eroze výlučného britského postavení jsou dva. V důsledku postupného vymaňování se ze struktur Evropské unie, které bylo počátkem letošního roku dovršeno odchodem také z celní unie, Velká Británie přistoupila k reorganizaci struktur i výdajů na rozvojovou a humanitární pomoc. Kartami navíc zamíchalo i několik postupných vln šíření nemoci covid-19. Země v mnoha ohledech patří k těm nejvíce zasaženým koronavirovou krizí, což se odráží i v úvahách o jejím působení ve světě.

Zásadní reorganizační změna proběhla již loni v září. Department for International Development (DFID), samostatná státní agentura, která měla rozvojovou pomoc od roku 1997 na starost, zanikla a její pravomoci převzal odbor britského ministerstva zahraničí, které bylo rozšířeno a přejmenováno na Foreign, Commonwealth & Development Office (FCDO). Záměrem premiéra Borise Johnsona, který fúzi prosazoval již v době, kdy byl ministrem zahraničí, bylo spojit pod jednou střechou diplomacii a rozvojové experty a nabídnout tak daňovým poplatníkům efektivní službu ve světě. Kritici z řad opozice i neziskových organizací ovšem namítali, že se tím rozmělní akceschopnost DFID, která až dosud rozhodovala samostatně.

Ke skeptikům se přidali i tři bývalí premiéři: labouristé Tony Blair a Gordon Brown i konzervativní ministerský předseda David Cameron. Podle něj fúze v důsledku přinese „méně expertízy, slabší hlas při jednáních na nejvyšší úrovni a Velké Británii nakonec i méně respektu v zahraničí“.  Jakkoliv se může zdát, že obavy kritiků jsou oprávněné, faktem je, že konzervativci vždy upřednostňovali začlenění rozvojové pomoci přímo do struktur ministerstva zahraničí. Podobně jako Boris Johnson postupovala v roce 1979 i Margaret Thatcherová.

Reorganizace není jedinou změnou. Velmi pravděpodobně se k ní přidá i krácení rozpočtu. Britský ministr financí Rishi Sunak koncem loňského listopadu předložil rozpočtový výhled na rok 2021, v němž jsou zakalkulovány i dopady koronavirové krize. V důsledku škrtů by měl padnout i zákon z roku 2015, kterým se Velká Británie zavázala ročně vynakládat na rozvojovou pomoc zmíněných 0,7 % HNP. Rishi Sunak navrhl tento podíl snížit na 0,4 %, což by znamenalo propad financování o tři až čtyři miliardy liber. To by již mohlo ohrozit i plánování dlouhodobých projektů.

VÁNOČNÍ DOHODA JISTOTU NEPŘINESLA

Zatím jde pouze o návrhy, nicméně britská rozvojová pomoc má i svou multilaterální podobu v podobě „pákového“ efektu. Až dosud se ročně podílela na rozvojové pomoci Evropské unie, a to jak té, která je přímo položkou rozpočtu Evropské komise, tak Evropského rozvojového fondu (EDF), jenž neformální unijní vláda spravuje jménem členských zemí. V roce 2019 šlo o 1,8 miliardy liber, bez nichž se EU bude muset obejít. Podle „vánoční“ dohody mezi EU a Velkou Británií bude Londýn nadále financovat EDF – ovšem jen dobíhající program, jehož doúčtování je ohraničeno rokem 2025.

Do roku letošního každopádně Velká Británie vkročila bez jasné představy, jak bude vypadat její rozvojová spolupráce se starým kontinentem. Podle všeho se bude muset EU připravit na změnu paradigmatu. Role Velké Británie jako rozvojové supervelmoci (premiér Boris Johnson v této souvislosti mluvil sarkasticky o „nadité peněžence“) bude ustupovat. Neznamená to ale, že zmizí britská „měkká síla“ v podobě prodloužené ruky diplomacie a byznysu. Londýn bude nadále silným a tradičním hráčem na poli pomoci chudým a méně rozvinutým částem světa – byť s nejistým postavením v multilaterálních uskupeních. Řada aktérů se na to připravila. Patří mezi ně i Člověk v tísni, který v září 2019 otevřel v Londýně svou sesterskou organizaci. „Britskou rozvojovou a humanitární pomoc provází v poslední době velké otřesy. S tamní vládou jako donorem, tak i jinými potenciálními partnery, například univerzitami, chceme ale dál rozvíjet spolupráci,“ uzavírá Tomáš Komm.

BLAHOSLAV HRUŠKA